Fámy a bludy o potravinách a výživě - co to je?

Sdružení českých spotřebitelů využívá i platformu Potraviny a spotřebitel k diskuzi nejrůznějších témat v oblasti kvality potravin, témata fám a bludů nevyjímaje. SČS přijalo úkol uvedené pracovní skupiny založit a rozvíjet sekci na této doméně zaměřenou na vyvracení takovýchto informací, které mohou být zcela neškodné, ale jindy …  

Zatímco FÁMA je „uvěřitelná (sic!) informace nejistého původu, která se spontánně šíří mezi lidmi. Zpravidla se vztahuje k nějaké aktuální události, diskusi či otázce“, v daném případě k otázce výživy či jiným vazbám na kvalitu a bezpečnost potravin. Fáma obvykle přináší zcela nový, „převratný“ objev.

BLUD je definován jako nepravdivé, ale nevývratné založené na nesprávném odvození závěru ze zevní reality. Obvykle je hlouběji zakořeněný:  

  • buď na nesprávných vývodech s exaktním původem (vzpomeňme kauzy vysokého obsahu železa v listovém špenátu; vznikla překlepem desetinné čárky při výkazu měření obsahu železa v této zelenině …);
  • anebo na principu, desetkrát opakovaná lež se stává pravdou (zde jako příklad vzpomeňme evropské vnímání potravin vyrobených speciálními biotechnologiemi – zejména GMO. Nikde jinde na světě není ke GMO tak široce negativní přístup, jako v Evropě. Oproti ostatnímu světu je Evropa v zemědělství vržena do „středověku“ a nemůže být konkurenceschopná.

Blud je obvykle základem mýtu, což je definicí ‚neskutečný, vymyšlený příběh‘, přičemž tento pojem se v posledních letech ujel právě pro šířené informace o potravinách.  

Šiřitelé fám a bludů (mohou to být i naši přátelé) alespoň chvilkově informacím, které dostali či vyhledali, podlehli. Iniciátoři fám a bludů mají obvykle jiné, obvykle velmi praktické důvody, než ono svaté přesvědčení o jejich podstatě a pravdivosti. Základní praktika oslovení čtenářů je ale obvykle jednoduchá. Vychází z hlubokého (a ne zcela neoprávněného) předpokladu, že 99,9 % české populace ví o chemii tolik, co autoři těchto iniciativ sami – totiž nic. Hluboce totiž platí, že v okamžiku, kdy jsme našli na rozvrhu hodin prvně chemii, téměř všichni jsme šli daný den do školy s pocitem „chemie, chemie, z tebe blbě mi je“.

Chemií jsme neposkvrněni, věříme jakémukoliv blábolu, který nám je náležitě "vědecky" předložen a vysvětlen. Že o chemii neví nic ani autoři těchto doporučení, mnohdy páni doktoři (s titulem MUDr. aby nedošlo k omylu), je z desítek a stovek iniciativ jimi podpořených zřejmé.